Švédsko si zaslouží referendum o ústavních změnách

Švédskou ústavu čekají rozsáhlé změny, které by měly konzervativce znepokojovat. Zjednodušeně řečeno, staré strany, zejména sociální demokraté, budou moci snáze vetovat jakékoli návrhy na změnu některého ze stále zastaralejších a věčně kontroverzních obsahů vládního dokumentu. To má dopad na řadu klíčových oblastí politiky, jako je imigrace a členství Švédska v EU. Bylo proto frustrující sledovat, jak se vývoj vyvíjí prakticky bez pozornosti médií a veřejné debaty. Až dosud. Nacionalističtí Švédští demokraté požadovali o těchto změnách referendum, což je možná jeden z nejodvážnějších kroků, které tato strana za mnoho let udělala.

Švédská ústava a její technické aspekty

V současné podobě může švédský parlament, riksdag, měnit švédskou ústavu v průběhu jednoho volebního období; před všeobecnými volbami je k tomu zapotřebí jednoho hlasování prostou většinou a po volbách jednoho hlasování prostou většinou. Teoreticky to umožňuje, aby byl návrh změny zdůrazněn a projednán, aby se k němu mohli vyjádřit voliči.

V praxi k tomu nikdy nedochází a většina ústavních změn se odehrává v mediálním stínu. Lze tedy tvrdit, že je příliš snadné měnit ústavu, která se od svého prvního přijetí v roce 1974 rozvrstvila do časových politických trendů. Některé z těchto trendů se velmi rychle ukázaly jako špatné nápady – jako například změna, která prohlašuje Švédsko za členský stát Evropské unie, která vznikla v roce 2010. To snižuje pákový efekt Švédska na instituce EU, neboť ty si jsou vědomy, že Švédsko je ústavně zavázáno Unii neopustit.

Největším problémem, který vyžaduje změnu ústavy, je však otázka švédského občanství a způsobu jeho odebrání. V současné době taková možnost neexistuje, což chce lidová většina a vláda změnit, a to kvůli vztahu mezi kriminalitou a přistěhovalectvím ve Švédsku. Díky notoricky známým laxním pravidlům získává každoročně švédské občanství ohromující počet přistěhovalců s kriminální minulostí a pro Švédsko představuje bezpečnostní hrozbu, že je nebude moci navzdory jejich trestným činům deportovat.

Švédsko zjevně potřebuje větší povědomí o ústavních otázkách ve svých médiích a mezi svými politickými stranami. Nedostatek zájmu o toto téma, který vedl k tomu, že se švédská ústava stala eklektickou koláží, má pravděpodobně kulturní kořeny. Švédsko fungovalo především na principu lidové svrchovanosti, který je zakotven i v úvodu samotné listiny o vládě („Veškerá veřejná moc pochází z lidu“). To znamenalo, že se nikdy striktně nehledělo na to, zda jsou kroky vlády podle pravidel, či nikoli, a většina postupů švédské vlády je naopak výsledkem tradic.

Až do „moderní“ ústavy z roku 1974 se Švédsko řídilo vládními listinami z roku 1809, které monarchii přiznávaly značný vliv na každodenní chod správy. To však neznamenalo, že by švédští králové tuto moc aktivně vykonávali, protože to by bylo pro Švédy 20. století kulturně urážlivé.

Připravovaná ústavní reforma má mnoho obsahu, ale nejvýznamnější změnou je požadavek kvalifikované dvoutřetinové většiny pro změnu při závěrečném hlasování riksdagu. To v praxi umožňuje malé části politické opozice vetovat každou změnu, čímž se Švédsko vzdaluje lidové suverenitě, neboť zbavuje vládu jedné většiny pravomoci měnit ústavu. Místo toho Švédsko získá nepříliš časově omezený dokument, navždy zkamenělý nesmiřitelnými politickými rozdíly riksdagu.

Referendum na obzoru?

Švédští demokraté jsou jedinou stranou, která tuto reformu kritizuje. Poukazují zejména na možnost sociálních demokratů, hlavní strany, která utvářela většinu současné ústavy, blokovat jakékoli změny, které podle nich zpochybňují její institucionální hegemonii. Tato strana je největší stranou v riksdagu a trvale vede v průzkumech veřejného mínění, přičemž odpovídajícím způsobem reprezentuje přibližně třetinu voličů. To neznamená, že by ostatní levicové strany neměly výhrady k většině ambicí Švédských demokratů a středopravicové vlády.

Dne 14. října uspořádal předseda Švédských demokratů Jimmie Åkesson tiskovou konferenci, na které oznámil, že jeho strana oficiálně požádala riksdag o veřejné referendum. K podání žádosti je zapotřebí pouze 10 procent z 349 křesel v parlamentu, ale třetina hlasů, aby byla skutečně provedena. To znamená, že řada, pravděpodobně středopravicových, zastupitelů bude muset iniciativu Švédských demokratů podpořit, aby se referendum mohlo konat. Švédští demokraté jsou součástí vládní koalice, ale není zaručeno, že umírnění, křesťanští demokraté nebo liberálové výzvu k uspořádání referenda podpoří. Jimmie Åkesson apeloval zejména na tyto strany, protože švédská pravice obecně má nejvíce co ztratit, pokud jde o to, že ústava je prakticky pro všechny budoucí uzamčena.

„buržoazní“ tvrdohlavost, které mohou litovat.

Jaké důvody mají tyto strany k tomu, aby hlasovaly proti referendu? Vlastně několik, a všechny jsou o zachování tváře.

Na začátku hlasovali pro změnu ústavy v prvním kole (ze dvou kol, z nichž druhé se uskuteční po volbách v roce 2026), které se konalo na začátku října. I když si nyní uvědomují (nebo si to uvědomovali již od počátku), že reforma škodí jejich politickým cílům, vypadalo by to, jako by byli řízeni Švédskými demokraty, kdyby teprve nyní místo toho ustoupili voličům. Načasování výzvy Švédských demokratů k referendu bylo kritizováno jako nezodpovědné a porušující parlamentní procedury, a to není něco, s čím by umírnění, křesťanští demokraté nebo liberálové chtěli být spojováni.

Druhým faktorem, který hraje roli v izolaci Švédských demokratů v této otázce, je skutečnost, že strany hlavního proudu, tj. nepopulistické strany, dodržují kulturu konsensu, zejména pokud jde o velmi rozsáhlá témata. V „existenčních“ otázkách je zvykem alespoň povrchně apelovat na nutnost dosažení společné dohody všech stran a tento přístup charakterizoval například švédský důchodový systém nebo energetickou politiku. Ústava je dalším takovým tématem, kde by bylo považováno za neslušné polarizovat, a tradiční „buržoazní“ strany, které právě drží všechny karty v ruce, tuto zásadu v zájmu Švédských demokratů velmi pravděpodobně neporuší.

Nakonec je třeba se zamyslet i nad tím, zda jsou umírnění, křesťanští demokraté a liberálové ústavní reformou skutečně tak zděšeni, jak by mohli a podle Švédských demokratů měli být. Pro mnohé, možná pro většinu členů těchto stran, by mohlo mluvit o rozumu „chránit“ ústavu před dočasnou většinou, i když je to většina jejich vlastní. Původně bylo pravidlo kvalifikované většiny navrženo jako pojistka proti populismu, přičemž děsivé příklady jako Donald Trump a Viktor Orbán silně tížily mysl švédské politické elity. Referendum o pozměňovacím mechanismu by podle nich mohlo být dost dobře jen dalším projevem stejného typu populismu, který chtějí odzbrojit.

Politický program takzvané Tidöovy vlády, kterou tvoří umírnění, křesťanští demokraté a liberálové a kterou podporují Švédští demokraté, je ambiciózní směsicí klasicky liberálních a národně konzervativních myšlenek. V současné podobě jej lze realizovat podle současných ústavních pravidel, ale nové uspořádání by zabránilo jeho dalšímu rozvoji. V zájmu zcela konzervativní restrukturalizace, kterou Švédsko dlouhodobě potřebuje, nelze vládu omezovat v provádění rozdělujících a polarizujících změn ústavy. Strany, které budou hlasovat proti výzvě k referendu, se budou muset hodně zodpovídat.