Subscribe
Dvanáct měsíců po zveřejnění své zprávy o evropské konkurenceschopnosti Mario Draghi znovu zdůrazňuje, že je třeba radikálně změnit ekonomické a politické řízení Evropské unie. Bývalý prezident Evropské centrální banky si vybral Brusel jako jeviště pro nový apel na evropské lídry a důrazně zdůraznil, že čas je omezený. Mezinárodní kontext poznamenaný obchodními válkami, geopolitickým napětím a rychlým pokrokem ve strategických odvětvích, jako je umělá inteligence, činí společný skok v kvalitě ještě naléhavějším.
ZÁSADNÍ VÝZNAM KONKURENCESCHOPNOSTI JAKO FAKTORU PŘEŽITÍ.
V současné diskusi o evropské integraci se konkurenceschopnost stala zásadní veličinou nejen pro hospodářskou prosperitu, ale také pro politickou a sociální stabilitu kontinentu. Draghi zdůraznil, že současný evropský model růstu vykazuje známky vyčerpání, které zhoršuje absence komplexního investičního plánu. Závislost na vnějších silách, a to jak v oblasti dodávek energie, tak v oblasti vojenské obrany, vystavuje Unii rostoucí zranitelnosti. V této souvislosti nabývá výzva ke konkurenceschopnosti charakteru existenčního varování: bez obnovy hrozí, že Evropa ztratí nejen pozice ve srovnání se Spojenými státy a Čínou, ale také schopnost samostatně určovat svůj osud.
VEŘEJNÝ DLUH JAKO ZÁSADNÍ PROBLÉM
Jedním z nejproblematičtějších aspektů, které se v Draghiho projevu objevily, je otázka veřejného dluhu. Podle odhadů se poměr evropského dluhu k HDP v příštích deseti letech zvýší a přiblíží se hranici, která je považována za kritickou. Vyhlídka na méně silný hospodářský růst, než se očekávalo, tento scénář dále zhoršuje. Draghi se domnívá, že tento problém nelze řešit izolovanými národními nástroji, protože rozsah potřebných investic přesahuje možnosti jednotlivých členských států. Proto vznikla myšlenka společného dluhu, nikoli jako univerzálního všeléku, ale jako nástroje pro financování rozsáhlých společných projektů schopných zvýšit celkovou produktivitu.
NAPĚTÍ SE SPOJENÝMI STÁTY A ČÍNSKÁ VÝZVA
Geopolitická situace posledních měsíců ukázala slabost Evropy jako vyjednavače. Obchodní cla uvalená Washingtonem, která patří k nejvyšším za poslední desetiletí, zdůraznila omezenou schopnost Unie ovlivnit směřování transatlantických vztahů. Čína zároveň nadále posiluje své konkurenční postavení nejen průmyslově, ale i technologicky a finančně. Evropa se tak zdá být sevřená mezi dvěma póly, které mají jasné strategie a významné zdroje, ale snaží se vymezit jednotnou cestu. Draghi tuto situaci interpretuje jako varovné znamení: bez společných nástrojů a sdílené vize hrozí, že se bude muset pasivně přizpůsobovat pravidlům ostatních.
OTÁZKA EVROPSKÉ SUVERENITY
V centru Draghiho úvah stojí koncept suverenity, nikoli však v tradičním smyslu, který je vázán na státní hranice. Z jeho analýzy vyplývá, že dnes jde o suverenitu především v souvislosti s možností ovlivňovat globální ekonomická a technologická rozhodnutí. Ztráta konkurenceschopnosti znamená ztrátu autonomie v rozhodování a závislost na vnějších silách. V tomto smyslu jsou pomalost evropských rozhodovacích procesů a politická roztříštěnost označovány za skutečné nepřátele suverenity. Výmluvy týkající se institucionálních časových plánů nebo vnitřního konsensu již nemohou ospravedlnit setrvačnost, protože rychlost probíhajících transformací nedovoluje prodlevy.
NALÉHAVOST ZÁVAZNÉHO KALENDÁŘE
Jedním z nejdůležitějších metodických prvků Draghiho projevu je důraz na nutnost stanovit konkrétní termíny a měřitelné výsledky. Historie evropské integrace, od jednotného trhu po společnou měnu, ukazuje, že úspěchů bylo možné dosáhnout pouze díky jasným cílům a důslednému politickému odhodlání. Dnes se tento vzorec jeví jako jediný schůdný způsob, jak zabránit tomu, aby Evropa uvízla ve sterilní debatě. Výzva k přechodu od obecných slibů k definovaným cílům proto představuje pokus o zavedení principu politické odpovědnosti, který byl dosud na kontinentální úrovni příliš slabý.
VZTAH S EVROPSKÝMI OBČANY
Další ústřední aspekt argumentace se týká vnímání institucí občany a podniky. Podle Draghiho existuje široká ochota přinést oběti nezbytné pro zvýšení konkurenceschopnosti, ale hrozí, že se tato ochota ztratí, pokud se vlády budou nadále jevit jako nerozhodné nebo neschopné pochopit vážnost situace. Frustrace vyvolaná politickou nečinností se může změnit v nedůvěru v samotný evropský projekt. Z toho vyplývá výzva „podívat se za hranice každodenních starostí“ a znovu objevit smysl pro společný osud. Rok po své zprávě nabízí Mario Draghi strohé, ale jasné hodnocení stavu Evropské unie. Varování je jasné: bez rychlé a koordinované akce hrozí kontinentu ztráta nejen hospodářské konkurenceschopnosti, ale i samotné politické suverenity. Globální výzvy již neumožňují vyčkávací strategie. Pouze větší finanční integrace doprovázená konkrétními termíny a obnovenou politickou odpovědností může Evropě zaručit vedoucí úlohu na mezinárodní scéně. Tato otázka se netýká pouze vlád, ale celé sociální a hospodářské struktury, která od evropských lídrů vyžaduje reakci hodnou mimořádné doby, v níž žijeme.