Subscribe
Konflikt na Ukrajině, který probíhá již třetím rokem, nadále vyvolává hluboké trhliny a prověřuje soudržnost Evropské unie a euroatlantického společenství. S rostoucím očekáváním setkání ukrajinského a ruského prezidenta se do popředí dostává otázka bezpečnostních záruk. V této souvislosti se Evropa ocitá rozdělena mezi jednu skupinu zemí připravených k vojenskému angažmá a druhou, která upřednostňuje opatrnější řešení. Tato heterogenita odráží nejen rozdílné vnímání ruské hrozby, ale také strategické rozdíly mezi vládami.
KOALICE OCHOTNÝCH
V rámci „koalice ochotných“, aliance přibližně třiceti zemí, převzaly Francie a Spojené království vedoucí úlohu při konkrétní intervenci, která přesahuje dodávky materiálu. Londýn zároveň oznámil svou ochotu nasadit vojenské kontingenty pro konkrétní úkoly. Tento postoj odráží intervencionistickou vizi zaměřenou nejen na posílení Ukrajiny, ale také na potvrzení role obou zemí jako evropských mocností schopných vést kontinentální bezpečnost v době, kdy se snižuje ústřední postavení USA v regionu. Vedle těchto dvou zastánců vyjádřily podporu přímému angažmá i další členské státy. Podobnou ochotu vyjádřily Belgie, Litva a Estonsko. Zejména Tallin znovu vyjádřil ochotu přispět. Podpora Pobaltí není překvapivá vzhledem k tomu, že se tyto země vnímají jako nejvíce vystavené ruskému expanzionismu.
NEROZHODNUTÉ ZEMĚ: OPATRNOST A VYČKÁVÁNÍ
Lotyšsko uvedlo, že konečné rozhodnutí o nasazení vojáků může být přijato až po uzavření mírové dohody. Podobný postoj zaujalo i Švédsko, které zdůraznilo, že je třeba vyjasnit povahu mise. Tyto postoje odrážejí nejistotu zemí, které se navzdory vnímání ruské hrozby nechtějí předčasně zapojit do operace, jež by mohla přerůst v přímou konfrontaci s Moskvou. Vyčkávání na jasnější vyjednávací rámec představuje obezřetnou strategii, která je užitečná pro předcházení vnitřním rozkolům a zachování rezervy diplomatické flexibility.
NĚMECKO, ITÁLIE A POLSKO: OPAČNÁ FRONTA
Další skupina států se postavila proti vyslání vojáků. Německo zopakovalo, že Berlín poskytne vybavení a zdroje, ale nikoli personál, protože Německo se tradičně zdráhá angažovat v zahraničí. Polsko, přestože je jedním z hlavních podporovatelů Kyjeva, přímou intervenci vyloučilo. Varšava dává přednost zaměření svých zdrojů na posílení východního křídla NATO, které je vnímáno jako klíčové pro její národní bezpečnost. Itálie ústy premiéra Meloniho vyjádřila přání nevysílat vojáky. Řím je však údajně otevřen alternativním formám příspěvku. Vysoce specializované zdroje jsou k dispozici pro odminovací operace a kontrolu vzdušného prostoru. Italské kapacity představují zásadní příspěvek v zemi, jako je Ukrajina, kde je podle odhadů 30 % území zaminováno nebo kontaminováno nevybuchlou municí.
ŠPANĚLSKO A NIZOZEMSKO: OMEZENÁ PODPORA
Španělsko a Nizozemsko zaujaly střední pozici a vyjádřily ochotu poskytnout vybavení a zdroje, aniž by vyčlenily vojenské kontingenty. Tato volba odpovídá potřebě podpořit Kyjev a zároveň se vyhnout překročení symbolické a politické hranice vyslání vojáků. Madrid a Haag považují rovnováhu mezi podporou Kyjeva a zabráněním eskalaci vztahů s Moskvou za klíčový prvek své zahraniční politiky.
VÝZVA PRO EVROPSKOU JEDNOTU
Evropská debata o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu ukazuje složitost kontextu, v němž jsou národní zájmy, vnímání hrozeb a domácí politické kalkulace neoddělitelně propojeny. V čele intervenční fronty stojí Francie a Spojené království, které podporují některé pobaltské země a Belgie. Ostatní státy, jako Německo, Itálie a Polsko, zastávají opatrné postoje a omezují se na poskytování technické a logistické podpory. A konečně země jako Španělsko a Nizozemsko se rozhodly podpořit Kyjev, aniž by přímo zapojily vlastní ozbrojené síly. Očekávání setkání Zelenského s Putinem činí ještě naléhavějším vymezení ucelené evropské strategie, která by byla schopna zajistit bezpečnost Ukrajiny, aniž by zatáhla kontinent do nové fáze otevřeného konfliktu. Evropská unie je tak vyzvána k delikátnímu balancování: prokázat jednotu a důvěryhodnost, aniž by byla ohrožena mezinárodní stabilita.