Subscribe
Andrius Kubilius tvrdí, že měnící se strategie USA, technologická závislost a roztříštěnost průmyslu nutí Evropskou unii převzít plnou odpovědnost za vlastní bezpečnost.
Evropská unie již nemůže předpokládat, že Spojené státy zůstanou nezpochybnitelnou oporou její bezpečnosti. Takto ostře varoval Andrius Kubilius, komisař EU pro obranu a vesmír, v rozhovoru pro italský investigativní pořad Report. Celoživotní atlantista a bývalý litevský premiér Kubilius se nyní ocitá tváří v tvář realitě, kterou si kdysi jen těžko dokázal představit: Washington mění své priority a Evropa se musí připravit na to, že se postaví na vlastní nohy.
Kubilius poukazuje na nejnovější Národní bezpečnostní strategii USA, kterou formovali myslitelé jako Elbridge Colby, nyní vysoký úředník Pentagonu. Základní poselství je jasné: Spojené státy již nevěří, že mohou nebo by měly dohlížet na celou zeměkouli. Místo toho se snaží zabránit tomu, aby se v daném regionu stala dominantní jedna mocnost, přičemž se zaměřují především na boj proti Číně v Asii. V tomto rámci již není silnější a samostatnější Evropská unie vnímána jako jednoznačný přínos, ale jako potenciálně konkurenční regionální mocnost.
„S tímto přístupem nesouhlasím,“ říká Kubilius a zdůrazňuje, že evropská jednota zůstává zásadní i pro americké zájmy. Přesto uznává, že transatlantické vztahy se již mění. „Musíme to racionálně přijmout a začít se na to okamžitě připravovat,“ tvrdí. To podle něj znamená převzít přímou odpovědnost za obranu Evropy a nespoléhat se donekonečna na americké záruky.
Hlavní otázkou tedy je, kdo povede evropskou obranu ve světě, kde se americká podpora může snížit. Kubilius popisuje současný okamžik jako přechodnou fázi. V uplynulém roce se jeho práce soustředila na „materiální obranu“: zvyšování výroby a nákupu zbraní. Nyní se však do popředí dostávají institucionální limity. Takzvaný „evropský pilíř NATO“ zůstává nedostatečně definován, přestože samotné NATO je nadále nepostradatelné. Kubilius trvá na tom, že kolektivní obrana je neoddiskutovatelná, protože žádná jednotlivá evropská země – jakkoli velká – se nemůže sama vyrovnat vojenské síle Ruska.
Současně nastoluje možnost nových vedoucích struktur. Jednou z diskutovaných myšlenek je Evropská bezpečnostní rada, která by sdružovala klíčové země, jako je Německo, Francie, Itálie, Spojené království a Polsko, spolu s rotujícími členskými státy a vedením EU. Takový orgán by mohl zajišťovat politické vedení během velkých bezpečnostních krizí, zejména pokud by angažovanost USA dále slábla.
Hlavní překážkou evropské autonomie je však technologická závislost. Kubilius otevřeně kritizuje závislost Evropy na zbraňových systémech vyrobených v USA. Přestože uznává jejich kvalitu, varuje před riziky, která jsou obsažena v amerických kontrolách vývozu, zejména v předpisech o mezinárodním obchodu se zbraněmi (ITAR). Podle těchto pravidel si Washington ponechává pravomoc omezovat, jak a kde lze zbraně amerického původu používat – a to i po jejich prodeji.
Jako příklad uvádí Ukrajinu: Francouzské rakety dlouhého doletu byly povoleny k úderům na ruské území, zatímco britské rakety obsahující americké komponenty nikoliv, protože Washington povolení odmítl. „Pokud vláda nakupuje zbraně, musí si být jistá, že je její armáda může použít v případě potřeby,“ tvrdí Kubilius. „Aniž by musela žádat o povolení někoho jiného.“ To je pro něj důkazem, že Evropa si musí vybudovat skutečnou strategickou autonomii v oblasti obrany.
Dosažení tohoto cíle však bude vyžadovat čas. Většina výdajů na obranu stále pochází z národních rozpočtů, zatímco vlastní zdroje EU na obranu jsou v porovnání s nimi nepatrné – zhruba jedna setina toho, co vynakládají členské státy dohromady. To vytváří začarovaný kruh: země nakupují neevropské zbraně, protože evropský průmysl nemá dostatečné kapacity, a evropský průmysl zůstává slabý, protože země do něj neinvestují. Přerušení tohoto kruhu je jednou z hlavních Kubiliusových priorit.
Dalším problémem je roztříštěnost. Konkurenční iniciativy, jako je německá iniciativa „Evropský štít oblohy“ a italský návrh „Michelangelova dómu“, který prosazuje generální ředitel společnosti Leonardo Roberto Cingolani, ukazují, jak národní zájmy často převažují nad koordinací. Kubilius říká, že již hovořil s Cingolanim a plánuje po Novém roce uspořádat kulatý stůl mezi italskými a německými zúčastněnými stranami, aby prozkoumali společnou cestu vpřed. „Evropskou protivzdušnou obranu potřebujeme velmi brzy,“ zdůrazňuje.
Nakonec se Kubilius věnuje politicky citlivému tématu: nákladům na obranu. Připouští, že zvýšení vojenských výdajů bude vyžadovat obtížná rozpočtová rozhodnutí. Alternativu však staví do ostrého rámce. Pokud se Evropě nepodaří Rusko odradit – což mu umožní zvítězit na Ukrajině a potenciálně ohrozit členské státy EU – sociální model, kterého si Evropané váží, se stejně zhroutí. „To je to,“ uzavírá, „co by skutečně zničilo náš způsob života.“
Podle Kubiliuse nastal pro Evropu okamžik strategické pravdy. Otázkou již není, zda se EU chce bránit, ale zda si to může dovolit.
Alessandro Fiorentino