Subscribe
Mechanismus Evropské unie pro přizpůsobení se emisím oxidu uhličitého na hranicích (CBAM) začal plně fungovat 1. ledna 2026. Tento nástroj představuje významnou inovaci v oblasti mezinárodního obchodu a správy klimatu, neboť zavádí systém ekonomického zdanění emisí oxidu uhličitého obsažených v určitých kategoriích zboží dováženého ze třetích zemí. Prostřednictvím CBAM chce Evropská unie přiřadit obsahu emisí ve zboží peněžní hodnotu a postupně ji sladit s cenou uhlíku uplatňovanou na domácí výrobce v rámci systému EU ETS. Cíl je dvojí: na jedné straně posílit soudržnost a účinnost evropských politik v oblasti klimatu, přispět ke snížení celosvětových emisí a bojovat proti fenoménu úniku emisí; na straně druhé obnovit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi společnostmi z EU a společnostmi mimo EU, které působí v prostředí, jež se vyznačuje méně přísnými environmentálními normami. Z tohoto pohledu je CBAM koncipován nejen jako environmentální nástroj, ale také jako ekonomická a regulační páka s potenciálně významnými dopady na globální hodnotové řetězce, obchod a hospodářské a diplomatické vztahy Evropské unie.
PŮVOD A EKONOMICKÉ ZDŮVODNĚNÍ NÁSTROJE
CBAM byl vytvořen v širším rámci evropské Zelené dohody a představuje strukturální reakci na jednu z hlavních výzev ekologické transformace: riziko, že podniky, na které se vztahují vysoké environmentální normy, utrpí ztrátu konkurenceschopnosti ve srovnání s konkurenty vyrábějícími s nižšími náklady, protože nemusí splňovat stejná environmentální omezení. V Evropské unii musí podniky dodržovat přísná pravidla týkající se emisí, které mění klima, což znamená značné investice a vyšší výrobní náklady. Bez nápravných opatření hrozí, že tato regulační asymetrie povede k nekalé konkurenci a tlaku na přemístění výroby.
POKRYTÁ ODVĚTVÍ A OBLAST PŮSOBNOSTI
Tento mechanismus se vztahuje na dovoz řady výrobků s vysokou uhlíkovou náročností: patří sem cement, železo, ocel, hliník, minerální a chemická hnojiva, elektřina a vodík; všechna tato odvětví podle mezinárodních analýz významně přispívají ke globálním emisím CO₂. Zejména těžký průmysl je považován za hlavní zdroj plynů, které mění klima, a v rámci Evropské unie je zodpovědný za přibližně 15 % celkových ročních emisí.
Z FÁZE PŘECHODU NA FINANČNÍ ZÁVAZKY
CBAM nebyl zaveden náhle: přechodná fáze trvající dva roky, počínaje rokem 2023, umožnila otestovat metodiky výpočtu ztělesněných emisí a shromáždit podrobné údaje o dovozu. Během tohoto období se na dovozce vztahovala především ohlašovací povinnost. Od roku 2026 systém vstoupí do plně funkční fáze, kdy budou zavedeny skutečné finanční povinnosti. Dovozci z Evropské unie budou povinni nakupovat a dodávat certifikáty CBAM odpovídající emisím CO₂ vzniklým při výrobě dováženého zboží.
PROPOJENÍ S EVROPSKÝM TRHEM S UHLÍKEM
Cena certifikátů CBAM je přímo spojena s hodnotou emisních povolenek na evropském trhu s uhlíkem, v systému obchodování s emisemi. Tímto způsobem se postupně vyrovnávají environmentální náklady na dovážené výrobky s náklady, které nesou evropské podniky. V posledních letech vykazuje cena CO₂ na evropském trhu značnou proměnlivost a kolísá mezi 70 a 100 EUR za tunu, přičemž v poslední době se pohybuje kolem 87 EUR, poté co v roce 2023 dosáhne nejvyšší hodnoty nad 100 EUR. Cílem tohoto mechanismu je zajistit, aby zahraniční výroba nevyužívala konkurenční výhodu vyplývající z přípustnějších ekologických norem.
OCHRANA EVROPSKÝCH SPOLEČNOSTÍ A OBNOVENÍ ROVNOVÁHY HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
Jedním z klíčových aspektů CBAM je její potenciální úloha při podpoře evropských podniků. V průběhu let se tyto podniky musely přizpůsobovat stále přísnějším klimatickým předpisům, což jim přineslo dodatečné náklady na snižování emisí a technologické inovace. Na druhou stranu mimoevropské podniky často vyrábějí v podmínkách, kde tyto požadavky neexistují nebo jsou méně přísné, a tak se jim daří uvádět výrobky na evropský trh za nižší ceny. CBAM řeší právě tuto nerovnováhu tím, že uvaluje cenu uhlíku i na dovoz, čímž pomáhá obnovit spravedlivější podmínky hospodářské soutěže.
RIZIKO ÚNIKU UHLÍKU A EVROPSKÁ REAKCE NA NĚJ
Jedním z deklarovaných cílů mechanismu je bojovat proti úniku uhlíku, což je jev, kdy se výrobní činnosti přesouvají do zemí se slabšími environmentálními předpisy, což by vedlo k celkovému zvýšení globálních emisí namísto jejich snížení. Tohoto rizika v minulosti využila evropská průmyslová odvětví, která nejvíce znečišťují životní prostředí, k tomu, aby požadovala prodloužení bezplatného přidělování emisních povolenek v rámci ETS. Se vstupem CBAM v platnost zahajuje Evropská unie také postupné rušení těchto bezplatných povolenek, které bude – částečně i v důsledku tlaku průmyslových lobby – pokračovat až do roku 2034.
HOSPODÁŘSKÉ DOPADY A PODPORA ODBOROVÝCH ODVĚTVÍ
Zavedení ceny uhlíku na hranicích nevyhnutelně vede ke zvýšení nákladů pro některé výrobní řetězce, a to jak pro dovozce, tak pro evropská průmyslová odvětví, která jsou závislá na surovinách ze zahraničí. Evropská komise si je vědoma těchto kritických problémů, a proto navrhla zřízení dočasného fondu, který by byl částečně financován z příjmů z CBAM a který by podporoval nejvíce ohrožená průmyslová odvětví ve fázi zavádění. Tento nástroj má usnadnit investice potřebné pro dekarbonizaci a zmírnit krátkodobé ztráty konkurenceschopnosti.
ROZDĚLENÍ PŘÍJMŮ A JEJICH ÚLOHA V EVROPSKÉM ROZPOČTU
Další důležitý aspekt se týká přidělování zdrojů vytvořených CBAM. V počáteční fázi budou příjmy plynout do rozpočtů členských států. Od příštího víceletého finančního rámce, počínaje rokem 2028, se předpokládá nová struktura rozdělování, podle níž by přibližně 25 % zdrojů mohlo být přiděleno členským státům a zbývajících 75 % do rozpočtu Evropské unie jako vlastní zdroje. Podle některých technických odhadů by příjmy mohly dosáhnout přibližně 1,5 miliardy eur ročně, což by přispělo k financování společných politik.
MEZINÁRODNÍ REAKCE A OBCHODNÍ NAPĚTÍ
Přijetí CBAM vyvolalo na mezinárodní úrovni smíšené reakce. Několik zemí, včetně Spojených států, Číny, Indie, Ruska a Jihoafrické republiky, vyjádřilo nesouhlas s tím, že tento mechanismus představuje formu skrytého protekcionismu. Zejména Spojené státy vyvinuly politický tlak na Brusel a uvedly, že opatření hrozí vytvořením překážek pro transatlantické obchodní vztahy. Toto napětí vzniká v již tak složitém kontextu, který se vyznačuje zvyšováním cel (ze strany Spojených států) a rostoucím globálním obchodním konfliktem.
SLUČITELNOST S PRAVIDLY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU
Ústředním bodem debaty je slučitelnost CBAM s pravidly Světové obchodní organizace. Některé země vyjádřily pochybnosti o legitimitě tohoto nástroje, zatímco Evropská komise tvrdí, že mechanismus je založen na objektivních a nediskriminačních environmentálních kritériích. Podle Bruselu CBAM nezavádí svévolnou obchodní bariéru, ale rozšiřuje stejnou cenu uhlíku na dovoz jako na domácí produkci, čímž respektuje zásady mezinárodního obchodu.
PROVOZNÍ SLOŽITOST A KRITIKA SYSTÉMU
Vedle politických problémů se CBAM stal také předmětem technické kritiky. Někteří pozorovatelé poukazují na složitost přesného měření emisí obsažených v dovážených výrobcích, což vyžaduje spolehlivé údaje a sdílené metodiky. Tato složitost by se mohla promítnout do značné administrativní zátěže pro podniky a obtíží při provádění, zejména v počáteční fázi. Dlouhá přechodná fáze však byla navržena právě k řešení těchto kritických otázek a zdokonalení nástrojů pro výpočet.
CBAM JAKO NÁSTROJ PRŮMYSLOVÉ A KLIMATICKÉ POLITIKY
Celkově lze říci, že mechanismus pro úpravu hranic uhlíku představuje zásadní krok ve vývoji evropské politiky v oblasti klimatu. Kromě toho, že je nástrojem pro snižování emisí, plní také funkci průmyslové politiky a nabízí nepřímou podporu evropským podnikům, které působí v přísnějším regulačním rámci než jejich mimoevropští konkurenti. Zavedením ceny uhlíku na hranicích se Evropská unie snaží spojit klimatické ambice s ochranou konkurenceschopnosti a učinit z environmentální udržitelnosti strukturální prvek globálních hospodářských vztahů. V tomto smyslu není CBAM pouhou daní, ale experimentem v oblasti správy ekonomických záležitostí, který by mohl zásadně ovlivnit budoucnost mezinárodního obchodu a klimatických politik.