Subscribe
Více než dva roky po nástupu Meloniho vlády se 3. června konečně uskutečnil první oficiální bilaterální summit mezi italským premiérem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který představuje významný milník ve francouzsko-italských diplomatických vztazích. Do té doby se kontakty mezi oběma vedoucími představiteli omezovaly na neformální příležitosti, což odráželo dlouhou fázi politického odstupu, který často vyústil ve skutečné třenice. Setkání bylo proto interpretováno jako pokus o překonání napětí z nedávné minulosti. Iniciativu podle francouzských zdrojů prosazoval sám Macron s cílem obnovit dvoustranný dialog. Na závěr summitu bylo rovněž oznámeno nové setkání, které se má uskutečnit ve Francii v roce 2026, což je známkou postupné normalizace vztahů.
PRECEDENTY A ODCHYLKY
Od počátku Meloniho vlády se vztahy mezi Itálií a Francií zhoršily, což se projevilo častými třenicemi na veřejnosti, strategickými rozpory v rámci EU a ochlazením dvoustranné spolupráce. První kritická epizoda se datuje do listopadu 2022, kdy odmítnutí Itálie přijmout loď Ocean Viking přimělo francouzského ministra Darmanina definovat postoj vlády jako „nepřijatelný“ a pozastavit přerozdělování uprchlíků. To znamenalo přerušení tradiční spolupráce v otázce migrantů. Mezitím Itálie zaujala v Evropě asertivnější postoj, Matteiho plán a ústřední roli v reformě Paktu EU o přistěhovalectví, což vzbudilo nedůvěru Paříže. Nedorozumění se zhoršila vylučujícími diplomatickými rozhodnutími, jako bylo setkání Macron-Scholz-Zelensky v Elysejském paláci (únor 2023), které Řím kvůli vyloučení podráždilo. Také v roce 2023 se francouzská kritika stala ostřejší, přičemž Macronova strana obvinění vůči italské politice definovala jako „nelidská“, zatímco Meloni reagoval tím, že napětí přisoudil vnitřním kalkulacím spojeným s výzvou s Le Penovou. Navzdory epizodám technické spolupráce dosáhla konfrontace vrcholu na zasedání G7 v červnu 2024, kdy byla zmínka o potratech v závěrečném dokumentu ze strany Itálie vnímána jako instrumentalizace pro francouzské volební účely. Pozice se rozcházejí také v mezinárodních dokumentech: Řím se distancoval od „ochoty“ vyslat vojáky na Ukrajinu, což vyvolalo hněv Macrona, který Meloniho obvinil z šíření „fake news“. Vztahy mezi oběma zeměmi se tak v posledních letech staly strukturálně konfliktními, poznamenanými ideologickými rozdíly a jednostrannými rozhodnutími, přičemž se jen málo sbližují v otázce společné vize pro Evropu.
TÉMATA DVOUSTRANNÉHO SETKÁNÍ
Během summitu se řešila řada otázek hospodářského, průmyslového a mezinárodního významu. V oblastech, jako je konkurenceschopnost, průmyslová politika, energetická transformace a spolupráce v ocelářském a automobilovém průmyslu, došlo k výraznému sblížení. Rozdíly však přetrvávají ve strategických otázkách, zejména pokud jde o evropskou bezpečnost, podporu Ukrajiny a řízení mírového procesu. Prezident Macron zopakoval svou podporu „koalici ochotných“, zatímco Itálie vyjádřila výhrady a upřednostňuje mnohostranné přístupy, které jsou méně operačně exponované. Společné prohlášení nicméně potvrdilo bezpodmínečnou podporu Ukrajině, jakož i přání posílit evropskou obranu na průmyslové a technologické úrovni. Diskutovány byly rovněž transatlantické vztahy a krize na Blízkém východě. V otázce izraelsko-palestinského konfliktu panovaly výrazné rozdíly: zatímco Macron zopakoval svůj závazek k řešení „dva národy, dva státy“ a případnému uznání Palestiny, italský postoj byl opatrnější a jakékoli rozhodnutí podřídil možné podpoře USA. Summit zkrátka představoval významný pokus o oživení dvoustranných vztahů, které byly dosud podmíněny ideologickými třenicemi a strategickými rozpory. Navzdory přetrvávajícím neshodám signalizuje zahájený dialog společnou snahu posílit spolupráci v otázkách klíčových pro stabilitu Evropské unie a otevírá možnost vývoje směrem k větší politické konvergenci.