Subscribe
Konzervatismus stále vzbuzuje silné pocity u liberálů. Všichni politicky zainteresovaní Švédové si toho nedávno všimli, když spolupráce konzervativního a liberálního think tanku rozplakala a rozkřičela liberální názorové vůdce.
Právě think tank Oikos, spojený se sociálně konzervativními Švédskými demokraty, a think tank Timbro, financovaný zájmovou organizací podnikatelů a politicky spřízněný spíše s tradiční liberální pravicí, společně představily reformní program pro budoucí Švédsko. Program byl konkrétní a dotýkal se několika poměrně detailních věcí z různých tematických oblastí, jako je ekonomika a kultura. Ne tedy tolik otevřená ideologie. Nicméně liberálové tuto iniciativu neocenili.
V liberálním místním deníku Upsala Nya Tidning napsala redaktorka Tove Hovemyrová, že spolupráce mezi konzervativci a liberály nikdy nemůže být „projektem svobody“. Jelikož je Hovemyrová liberálka, obrátila se především na svůj think tank Timbro. Timbro by se podle Hovemyrové mělo zdržet vypracování konkrétního politického programu se sociálně konzervativním think tankem, který se hlásí k nacionalismu. Nacionalisté jsou zapřisáhlými nepřáteli demokracie a otevřenosti a skuteční liberálové se musí postavit za jednotlivce proti kolektivu a za otevřenost proti hranicím a izolaci.
Název společně vyvinutého reformního programu je „Tidö 2.0“. Vysvětluje se to tím, že pravicová aliance, která nyní vládne ve Švédsku, kde jsou ve vládě tři tradiční liberální a liberálně-konzervativní strany, ale realizují politiku, kterou vypracovaly společně se Švédskými demokraty, pracuje na základě společné dohody nazvané „Dohoda Tidö“. Tidö 2.0 má tedy být pokračováním práce vykonané během současného volebního období.
Autoři reformního programu se domnívají, že první dohoda z Tidö se vyznačovala tím, že existovalo mnoho závažných strukturálních problémů, které bylo třeba řešit naléhavými opatřeními. Bylo třeba zvládnout imigraci, omezit bující kriminalitu a také zastavit destruktivní klimatickou politiku. Nyní čtyři pravicové strany tento trend pomalu, ale jistě obracejí. Imigrace uprchlíků je nejnižší za posledních 20 let. Smrtící gangsterské násilí se snížilo. Snížily se ceny pohonných hmot a byly vypracovány plány na výstavbu nových jaderných reaktorů. To vše s cílem vytvořit ve švédské společnosti klid, stabilitu a pořádek po osmi letech hluboce destruktivní progresivní politiky. Autoři se však domnívají, že nyní se čtyři pravicové strany musí posunout dál a dívat se dopředu.
Proto byl vypracován program reforem, který obsahuje řadu podrobných návrhů v oblasti hospodářství, kultury, trhu práce, rodinné politiky a mnoha dalších. To však tehdy vyvolalo velmi silnou reakci liberálních názorových vůdců. A to i přesto, že dvě liberální nebo alespoň liberálně-konzervativní strany již mají formalizovanou spolupráci se sociálně konzervativními Švédskými demokraty!
Jak je známo, Švédsko je jednou ze zemí v Evropě, kde na národní úrovni vládne jedna z konzervativních a nacionalistických stran, které jsou součástí skupiny ECR v Evropském parlamentu. Stejně jako v Itálii, kde Fratelli d’Italia pod vedením Giorgie Meloniové zastává post premiérky, jsou Švédští demokraté ve Švédsku součástí vládní koalice. Je pravda, že Švédští demokraté nejsou formálně součástí vlády a nemají žádné ministerské posty, ale jsou to nesporně věcné otázky Švédských demokratů, které charakterizují politiku, s níž přichází pravicová vláda, která nyní vládne od roku 2022. Stranou, která měla největší potíže přimět své členy a aktivní politiky k přijetí spolupráce, jsou malí „liberálové“. A je třeba přiznat, že liberálové jsou stranou, která zašla nejdále v obnově a zpochybňování starých pravd, aby dohoda z Tidö obstála. Před několika lety byli liberálové součástí široké levicové spolupráce, v níž se do vlády dostali sociální demokraté. Když se strana rozhodla posunout doprava, byl to pro ni velký krok.
A v podstatě většina švédské politiky se už několik let točí kolem vztahu ke Švédským demokratům a jejich politice. Několik stran je v současné době v této otázce hluboce rozděleno. Vedoucí vrstvy liberálů a Umírněných (stará tradiční pravicová strana) se rozhodly pro spolupráci se Švédskými demokraty, ale mnoho stranických aktivistů a mnoho názorových vůdců by raději vidělo spolupráci se sociálními demokraty.
A právě to bylo patrné, když sblížení dvou think tanků mezi klasickým liberalismem a novým konzervatismem, který reprezentují Švédští demokraté, vzbudilo tak silné emoce.
Jaké otázky však tehdy vyvolaly tak silnou reakci liberálních názorových vůdců? Hodně se to týká kultury, médií a vzdělávání. Tove Hovemyr v deníku Upsala Nya Tidning, který jsme již zmínili, mimo jiné píše: „Chtějí větší politickou kontrolu nad kulturou, například „demokratizaci“ veřejného umění (což je eufemismus pro politické kamarádíčkování) a zasahování do výuky na Královské akademii umění. Přestože hraje klíčovou roli v připravenosti Švédska, chtějí snížit rozpočet SR a SVT (dvou veřejnoprávních společností) na polovinu.“
Podle autorů reformního programu „demokratizace veřejného umění“ spočívá v tom, že umění, které je veřejně vystavováno a stává se součástí veřejného prostoru, by nemělo být vytvářeno pouze odborníky a aktivistickými úředníky. Mezi pohledem intelektuálních elit na umění a veřejnou výzdobu a pohledem obyčejných lidí na umění je dnes poměrně velká propast. A když se mluví o tom, že veřejné umění by mělo být demokratizováno, myslí se tím, že by mělo být konzultováno s veřejností, že by jí mělo být umožněno vybírat mezi různými alternativami a že by se k tomu měli vyjádřit i zástupci voličů, politici. Intelektualizovaný liberalismus to vnímá jako antidemokratické, protože se domnívá, že politici (a jejich klienti) by do umění a kultury neměli mluvit.
Tovemyr také zmínil, že politici by měli zasahovat do dění na Královské akademii výtvarných umění ve Stockholmu. A to je pravda: autoři reformního programu chtějí, aby na této vysoké škole vznikl institut pro klasickou architekturu a umění. To by však nemělo znamenat, že se na této vysoké škole nemohou vyučovat nebo provozovat jiná umění. Ale vzhledem k tomu, že dnes neexistuje například vzdělání v oblasti klasické architektury, je rozumné, aby stát takové vzdělání zřídil. To však levicoví intelektuální liberálové nechtějí. Pak si myslí, že politici zasahují nejen do svobodné kultury, ale i do vysokého školství. A do třetice to byla veřejná služba, která měla být reformována. Zde program reformy navrhuje, aby se rozpočet Veřejné služby (která ve Švédsku provozuje rozhlas i televizi a má řadu kanálů s různým zaměřením) snížil na polovinu. Dále navrhuje, aby se Public Service soustředila na zpravodajství, veřejné informace a kulturu. Čistě zábavné pořady mohou dělat jiní.
Švédové, kteří volí pravicové strany, mají v současné době poměrně nízkou důvěru ve veřejné služby, protože se domnívají, že jsou politicky levicové. Jedním ze způsobů, jak čelit vlivu, který má veřejná služba na švédskou společnost, by proto bylo zefektivnit její fungování.
Je třeba připomenout, že liberalismus kdysi vznikl jako reakce na západní tradicionalismus. Právě proti západním konzervativcům museli kdysi bojovat naši evropští liberálové, když chtěli všeobecné volební právo a demokratizaci společnosti.
To je mezi mnoha liberály stále živé. Stále považují evropský, západní konzervatismus nebo tradicionalismus za něco zásadně špatného a protiprogresivního. Proto jen obtížně racionálně reagují na konstruktivní a racionální návrhy na zlepšení společnosti, které přicházejí od nové pravice. Odmítá například vidět, že média a kultura jsou již zpolitizované a že změny, které chce nová politická pravice v kulturní a mediální politice uskutečnit, spočívají ve vytvoření větší názorové rozmanitosti ve veřejném diskurzu.
Švédským liberálům se spolupráce s novou konzervativní pravicí v politice docela daří. Zdá se, že názorovým vůdcům se to už tak dobře nedaří.