Subscribe
Setkání Communio and Liberation 2025 nabídlo privilegovanou příležitost pro výměnu různých vizí budoucnosti Evropy. Projevy Maria Draghiho a Giorgie Meloniové ukázaly shodu v uznání rozhodující role Evropské unie, ale zároveň značné rozdíly v navrhovaných řešeních a základních politických perspektivách. Mezi četnými projevy, které charakterizovaly tento ročník, upoutaly zvláštní pozornost dva: projev Maria Draghiho, bývalého prezidenta Evropské centrální banky a bývalého italského premiéra, a projev Giorgie Meloniové, současné premiérky. Oba se zabývali budoucností Evropské unie a za hlavní problém, který je třeba řešit, označili její geopolitickou marginalitu. Navržená řešení a zvolený politický slovník však byly na různých úrovních a odrážely jejich institucionální zkušenosti a vize.
MARIO DRAGHI: OD EVROPSKÉ ILUZE KE KOMUNITÁRNÍMU PRAGMATISMU
Projev Maria Draghiho byl pozoruhodný svým kritickým tónem vůči zahraniční a obchodní politice Evropské unie. Podle bývalého premiéra si Evropa namlouvala, že její ekonomika se může automaticky promítnout do geopolitické moci. Draghi zdůraznil, že toto přesvědčení se ukázalo jako neopodstatněné, což dokazují potíže EU s prosazením se v obchodních vztazích se Spojenými státy a její nedostatečně aktivní role v blízkovýchodních konfliktech. Draghi obvinil Unii, že se stala „divákem“, který není schopen reagovat na zásadní události. Tato pasivita podle něj hrozí, že kontinent bude na mezinárodní scéně odsunut do marginální pozice, a to v době, kdy se geopolitická rovnováha mění v důsledku vzestupu Číny a reorganizace transatlantických vztahů. Jádro návrhu se snaží překročit rétoriku integrace tím, že se zabývá konkrétními nástroji spolupráce. V tomto smyslu Draghi nadnesl myšlenku zavedení forem společného evropského dluhu po vzoru Next Generation EU, který by sloužil k financování rozsáhlých projektů, jež by jednotlivé státy nemohly udržet.
GIORGIA MELONI: KONZERVATIVNÍ PRAGMATISMUS A ÚSTŘEDNÍ POSTAVENÍ ZÁPADNÍ IDENTITY
Závěrečné slovo na zasedání přednesla Giorgia Meloniová, která zopakovala některé Draghiho výtky vůči Evropské unii a přepracovala je z hlediska politiky a identity. Meloni potvrdil potřebu „pragmatické Evropy“. Podle premiéra je skutečnou výzvou vybudovat Evropu, která bude schopna „dělat méně a lépe“, a připomněl motto Unie – „Jednota v rozmanitosti“ – jako hlavní zásadu. V tomto smyslu Meloni sice uznal geopolitickou bezvýznamnost EU, ale postavil se proti řešením, která znamenají větší fiskální nebo finanční integraci, a místo toho dal přednost selektivnímu omezení komunitárních pravomocí ve prospěch těch národních. Premiér připustil, že sdílí některé Draghiho výtky. Nicméně zatímco on vidí jako cestu vpřed pro Evropu sdílení dluhů a efektivnější společné politiky, Meloni navrhuje konzervativní vizi, v níž klíčovými hráči zůstávají členské státy.
KONVERGENCE A DIVERGENCE
Srovnání projevů Draghiho a Meloniho odhaluje jak styčné body, tak výrazné rozdíly. Oba řečníci sdíleli postřeh o geopolitické bezvýznamnosti Evropské unie. Z tohoto pohledu Draghi i Meloni vyzvali k návratu k pragmatismu a odmítli slogany i abstraktní rétoriku, které tradičně provázejí debatu o evropské integraci. Jejich analýzy navíc zdůraznily společné vědomí výzev, které představuje globální konkurence se Spojenými státy a Čínou, považovanými za klíčové mocnosti pro budoucí mezinárodní rovnováhu. Vedle těchto shod se však objevují i stejně významné rozdíly. Draghi interpretuje pragmatismus jako potřebu posílit společné politiky, přičemž upřednostňuje přijetí společných finančních nástrojů, jako je společný dluh, a realizaci dalekosáhlých projektů, které by nebylo možné uskutečnit pouze národními silami. Meloni naproti tomu spojuje pragmatismus s omezením a selekcí pravomocí přisouzených Unii v přesvědčení, že účinná může být pouze podstatnější Evropa, která respektuje národní identity. V tomto smyslu, zatímco Draghi navrhuje vizi Evropy jako autonomního politického aktéra, který je schopen překonat roli pasivního diváka, Meloni ji pojímá především jako společenství suverénních států, které spojuje příslušnost k západnímu světu, ale které není vázáno další integrací.
DVĚ VIZE BUDOUCNOSTI UNIE
Projevy Maria Draghiho a Giorgie Meloniové na zasedání v Rimini představují dva různé přístupy ke stejné diagnóze: Evropě hrozí bezvýznamnost. Draghi navrhuje reagovat posílením společných nástrojů se zaměřením na společný dluh a velké nadnárodní projekty. Meloniová, ačkoli sdílí kritiku, naopak prosazuje pragmatismus, který upřednostňuje národní státy, přičemž zvláštní pozornost věnuje otázkám identity a přistěhovalectví. Diskuse, která zdaleka není pouze technická, odráží dvě vize budoucnosti Unie: Evropu jako kolektivního politického aktéra a Evropu jako společenství suverénních národů.