Klimatičtí aktivisté jednají ve Stockholmu beztrestně

Nedávný rozsudek stockholmského okresního soudu ukazuje, jak může ideologická posedlost narušit právní stát, a to i v zemi, kde vládne pravice.

V roce 2023 se v Evropě odehrála řada aktivistických incidentů, které provedly skupiny jako Extinction Rebellion a Last Generation a které se často zaměřovaly na veřejné akce, umělecká díla nebo infrastrukturu. Aktivisté zdržovali dopravu na dálnicích, někdy tak, že se přilepili na silnici, burcovali koncerty a televizní programy, sabotovali lesní hospodářství a demolovali umělecká díla v muzeích. Všechny tyto opakující se akce dostaly tyto klimatické radikály do hledáčku médií, ale všechny rozzuřily veřejnost a pravděpodobně aktivně poškodily veřejné vnímání klimatické kauzy.

Způsob, jakým společnost zvládá tyto incidenty, je testem odolnosti její demokracie. Vlastnická práva a ochrana dopravy jsou základním zájmem státu, ale v západní demokracii je třeba si také vážit svobody projevu a práva demonstrovat. Konflikt mezi těmito prioritami rozděluje debatu, ačkoli veřejné mínění se obvykle mnohem silněji přiklání na stranu práva a pořádku.

Podle „intelektuálního“ přístupu levicových médií a politiků je blížící se klimatická katastrofa celosvětovou mimořádnou událostí, která ospravedlňuje radikální skupiny k sabotování dopravy (dokonce i sanitek) a k dalším projevům občanské neposlušnosti. Možná zdravějším přístupem je, že demonstrace se musí konat tak, aby nepřekážely každodenní činnosti nezúčastněných osob.

Zejména blokády silnic byly některými hlasy švédské pravice přirovnávány k terorismu, protože podle nich brání důležitému provozu a mohou destabilizovat celou společnost. V posledních měsících došlo ve Švédsku také k řadě vloupání na letiště, rovněž s radikálními klimatickými motivy, které nekontrolovaný aktivismus vynesly na pořad dne jako bezpečnostní hrozbu.

Stockholmský soud očistil vandaly

Je to však intelektuální přístup, který použil stockholmský okresní soud. V prosinci bylo šest aktivistů obviněných z vandalismu poté, co ve Švédském národním muzeu potřeli obraz červenou pastou a přilepili na něj ruce, zproštěno všech obvinění. Incident, který se odehrál v roce 2023, zanechal na rámu obrazu Clauda Moneta „Umělcova zahrada v Giverny“ skvrny a vyžádal si výměnu ochranného skla díla. Ačkoli samotný obraz nebyl poškozen, Národní muzeum přesto stálo restaurování díla, které bylo zapůjčeno z pařížského Musée d’Orsay, značné finanční náklady.

Okresní soud argumentoval, že nebylo úmyslem poškodit obraz, pouze učinit prohlášení týkající se klimatického důvodu skupiny, jak tvrdila obhajoba. Výsledkem bylo, že namísto odsouzení za vandalismus aktivisté vyvázli bez trestu, aniž by museli uhradit již tak finančně vytíženému Národnímu muzeu své náklady.

Kritici rozsudku, kterých je velmi mnoho, namítali, že úmysl by neměl převážit nad skutečně způsobenou hospodářskou škodou – a už vůbec ne nad rizikem, že by byl při akci poškozen bezcenný Monetův obraz. Někteří se nyní pochopitelně obracejí k samotnému soudu za jeho pochybný výklad práva v této věci.

Není to poprvé, co byl soud obviněn z podjatosti.

U stockholmského okresního soudu existuje precedens pro mírné tresty pro klimatické aktivisty. Na začátku roku 2025 byla skupina aktivistů obviněných z různých trestných činů v souvislosti s blokádou hustě frekventované silnice v centru Stockholmu rovněž zproštěna všech obvinění – protože požadovat klimatickou spravedlnost, byť nebezpečným a obstrukčním způsobem, se podobá sebeobraně. V tomto případě soud použil velmi ideologicky nabitý pohled na změnu klimatu, její důsledky a odpovědnost, která je kladena na společnost, aby jí zabránila.

V tomto rozsudku byla zjevně přítomna zaujatost. Požadavek na radikální změny v klimatické politice, který je právně srovnatelný se sebeobranou, je zjevně přinejlepším chabá extrapolace. Předpokládá jak to, že změna klimatu představuje bezprostřední nebezpečí pro život a majetek, tak to, že strany postižené klimatickým aktivismem jsou původci tohoto nebezpečí. Zjevně nic, co by obstálo v normálním soudním procesu.

Důsledkem využívání autority soudů takovým pochybným způsobem je pokles důvěry v soudy, což je problém, se kterým se Švédsko potýká již delší dobu. Nedůvěra v právní systém – který sice zůstává obecně respektovaný, ale není bez úhony z bouřlivé doby migračního chaosu – má často kořeny v zastaralých a nedostatečných zákonech, v nichž násilníci jednají relativně beztrestně (zejména pokud jsou nezletilí) a důstojnost obětí je vždy až na druhém místě. Pokud jde o klimatický aktivismus, je problém spíše v tom, že soudy nejednají s pachateli v plném rozsahu zákona a zřejmě se naopak snaží jejich trest minimalizovat.

Dalším důsledkem neschopnosti nebo neochoty státu trestat aktivisty, kteří blokují důležité silnice, vnikají do průmyslových nebo lesnických objektů nebo ničí majetek, je to, že právo a pořádek jsou na ústupu. Vlastnická práva jsou podkopávána a rozhodnutí hrstky politických fanatiků určuje, kdo smí cestovat, nerušeně podnikat nebo vystavovat slavná umělecká díla.

Jednou z komplikací, které tento rozsudek vyvolává, je podle Národního muzea to, že pro švédské instituce bude obtížnější půjčovat si díla ze zahraničních muzeí. Které francouzské muzeum se rozhodne, že švédská výstava je pro jejich bezcenná umělecká díla bezpečná, když je mohou klimatičtí vandalové beztrestně posprejovat barvou a lepidlem?

Klimatická ideologie je v tisku stále dominantní

Nelze s jistotou říci, že klimatická ideologie ovlivňuje rozsudky nad aktivisty ve Švédsku. Soudní moc je nezávislá a je třeba předpokládat, že skutečná motivace každého soudce vychází pouze z odborného posouzení.

Zprávy v médiích o tomto případu jsou však zvláštní. Zejména největší švédský levicový bulvární deník Aftonbladet přinesl článek, který jednoho z aktivistů stojících za útokem na muzeum vykreslil jako pronásledovaného migranta. Dotyčný muž pracuje jako výzkumný pracovník na univerzitě v Lundu v oblasti nanotechnologií a je německého a maďarského původu. Podle listu Aftonbladet byl již dříve odsouzen za účast na výtržnickém aktivismu, včetně několika prominentních kousků, které se dříve dostaly do celostátních zpráv. V soudním procesu o útoku na muzeum mu hrozilo vyhoštění, protože nebyl švédským občanem. Toho využil deník Aftonbladet, aby zdůraznil jeho status oběti, a to navzdory jeho záznamu v trestním rejstříku.

Ve Švédsku je běžné, že se klimatickým aktivistům dostává příznivého zacházení ze strany médií. Tento kulturní fenomén, kdy se sympatie institucí vždy přiklánějí k levici, umožňuje pochopit, že i soudy mohou ve svém poslání dosáhnout spravedlnosti selhat kvůli politické zaujatosti. To představuje vážný odpor pro pravicovou vládu, která se snaží obnovit právo a pořádek a v neposlední řadě udržet důvěru veřejnosti, že se země ubírá správným směrem. Beztrestnost bezohledných klimatických aktivistů nevypadá v jejich rejstříku dobře.