Oživení křesťanství v Irsku a Evropské unii

V posledních letech se stalo běžným popisovat západní Evropu jako zemi, která neustále směřuje k sekularizaci, a křesťanství je považováno spíše za mizející kulturní pozůstatek než za živou společenskou sílu.

Nové průzkumy veřejného mínění a výsledky průzkumů však tento přijatý příběh komplikují, zejména v Irsku a Severním Irsku, kde řada ukazatelů ukazuje na tichý, ale měřitelný návrat ke křesťanské identifikaci a praxi. Toto hnutí – nejzřetelnější v rámci katolicismu – se začalo objevovat v parlamentních debatách o náboženské svobodě v celé Evropské unii (EU) a odhaluje možné politické důsledky, které sahají daleko za hranice irského ostrova.

Takový vývoj má politickou i kulturní váhu a nabízí možnost obnovení konzervativních rámců, které se utvářejí na základě tradičních doktrín o rodině, vzdělání a sociální soudržnosti.

Pozorovatelé nemají na mysli obnovení religiozity z poloviny 20. století, ale spíše stabilizaci a mírný zvrat desetiletí trvajícího poklesu. V Irsku, které bylo dlouho určováno katolickým vlivem, došlo k dramatickému oslabení církevní autority po skandálech se zneužíváním duchovními a po velkých liberálních referendech o rozvodech, manželství a potratech.

Při sčítání lidu v roce 2016 klesl podíl katolíků na 79 % z 94 % v roce 1961, zatímco podíl lidí bez vyznání dosáhl 10 %. I přesto však nedávné analýzy naznačují zploštění klesající křivky s náznaky obnovy mezi mladšími kohortami – proti předpokladu, že sekularizace je nevyhnutelná nebo nezvratná.

Velký průzkum veřejného mínění v Severním Irsku, který provedl Iona Institute a který byl zveřejněn v říjnu 2025, tento dojem posiluje. Z průzkumu mezi 1 200 dospělými v regionu poznamenaném dlouhodobými náboženskými rozpory vyplývá, že 56 % respondentů se označuje za věřící a/nebo duchovní, zatímco 39 % se nepovažuje ani za jednoho z nich.

To je ve výrazném kontrastu s republikou, kde se podle srovnatelných údajů Evropského sociálního průzkumu náboženská identifikace blíží 40 %. Zejména modlitba je ústřední praxí – pravidelně se modlí 51 % respondentů – což naznačuje, že osobní oddanost přetrvává i v době, kdy institucionální loajalita slábne.

Další rozměr dodávají vzorce chození do kostela. V Severním Irsku navštěvuje bohoslužby alespoň příležitostně 44 % lidí, což je stabilní úroveň, která odporuje předpokladům o neúprosném sekulárním odklonu od dob nepokojů. Mezi katolíky navštěvuje mši pravidelně 40 % – dvakrát více než v republice, kde podle zpráv irského katolíka z roku 2023 týdenní návštěvnost klesla pod 20 %.

Tento rozdíl ukazuje, jak politický a kulturní kontext Severního Irska udržuje náboženskou identitu způsobem, který se jinde na ostrově neodráží.

Nejvýraznější rozměr průzkumu se týká mladých lidí. Nejsilnější nadšení pro křesťanství projevují respondenti ve věku 18-24 let – 30 % z nich má na křesťanství „velmi pozitivní“ názor, zatímco „velmi negativní“ názor zastávají pouze 4 %.

Tato kohorta také vykazuje nejvyšší míru modliteb (60 %) a používání náboženských textů (45 %), čímž překonává starší generace. Tato zjištění jsou odrazem širšího „tichého probuzení“ pozorovaného v celé anglosféře – ve Velké Británii, Spojených státech a některých částech Kanady – kde mladší dospělí hledají smysl života uprostřed ekonomické nejistoty, krize duševního zdraví a digitálního přetížení.

V Severním Irsku se toto vznikající oživení přiklání ke katolicismu: 17 % mladých respondentů vyjadřuje pozitivní názor na církev, což je nejvíce ze všech věkových skupin. Ačkoli 60 % respondentů uvádí jako překážku skandály z minulosti, průzkum také odhaluje pozoruhodnou dobrou vůli mezi jednotlivými komunitami: Katolíci hodnotí protestantské církve pozitivněji (45 %) než protestanti katolické (30 %), což naznačuje možnost větší ekumenické otevřenosti.

Pokud jde o republiku, tvrzení o stabilizaci podporují další důkazy. Sčítání lidu v roce 2022 zaznamenalo příslušnost ke katolické církvi na úrovni 69 %, přičemž u osob mladších 25 let došlo ke zploštění poklesu. Diecézní zprávy poukazují na zvýšenou účast na rekolekcích pro mládež a rozšiřující se online společenství věřících – vzorce, které byly umocněny izolací v letech COVID-19.

Ačkoli tento vývoj neznamená rozsáhlou obrodu, ukazuje na trvalou kulturní roli katolicismu v irské identitě, a to i v globalizované a pluralitní společnosti.

V širším kontextu EU poskytuje cenné podklady studie Pew Research Center z roku 2018 s názvem Being Christian in Western Europe (Být křesťanem v západní Evropě). Průzkum 24 599 dospělých v 15 zemích – mimo jiné v Irsku, Spojeném království, Francii, Německu, Itálii a Španělsku – ukázal, že křesťanství zůstává většinovou identitou, i když často oddělenou od formální náboženské praxe.

V té době se 71 % Západoevropanů hlásilo ke křesťanství. Největší skupinu tvořili nepraktikující křesťané (46 %), kteří převyšovali jak pravidelné návštěvníky kostela (22 %), tak i nepraktikující křesťany (23 %).

Irsko tyto hodnoty překročilo: V rámci sekularizační trajektorie EU se Irsko identifikuje s 80 % křesťanů a jen 15 % se k nim nehlásí, což potvrzuje jeho výjimečné postavení.

Vzorce přesvědčení dále komplikují předpoklady o poklesu. Pouze 22 % nepraktikujících křesťanů se hlásí k biblickému Bohu, ale 59 % z nich uznává nějakou formu vyšší moci. Většinová podpora víry v posmrtný život (57 %) přetrvává ve většině regionu. V zemích s katolickou většinou, jako je Itálie a Portugalsko, se návštěvnost kostelů pohybovala v rozmezí 25-30 % a irská měsíční návštěvnost 40 % výrazně převyšovala průměr EU.

Dlouhodobý pokles však zůstal zřejmý. Od 60. let 20. století klesla křesťanská identifikace v zemích, jako je Španělsko a Nizozemsko, o 20-30 procentních bodů v důsledku liberalizace, institucionálních skandálů a ideologických rozdílů mezi církvemi a jejich věřícími.

Mezi nejčastější důvody nesouhlasu patřily etické neshody – 40 % respondentů uvádělo postoje k otázkám LGBTQ+ – a přesvědčení 25 % respondentů, že věda je nadřazena náboženství.

Přesto agentura Pew identifikovala protiproudy. Mnozí nepraktikující křesťané stále považují církve za cenné zakotvení v komunitě (65 %) a podporují mírnou formu kulturního nacionalismu (35 %). Přistěhovalectví z oblastí s muslimskou většinou také vyvolalo to, co někteří vědci nazývají „reaktivní křesťanství“, které podněcuje sekulární Evropany k potvrzení kulturní náboženské identity. V Irsku se podle CSO migrační vlna po roce 2015 shodovala se stabilizací katolické příslušnosti. Následné průzkumy, jako například Eurobarometr 2019, zjistily, že mládež v jižních zemích EU – zejména v Itálii a Polsku – vyjadřuje pozitivní křesťanskou identifikaci v míře kolem 50 %, což odráží trendy pozorované v Severním Irsku.

Tento vývoj je základem rostoucího politického zájmu na úrovni EU. Vyšetřování Evropského parlamentu 2025 Křesťanství a EU (otázka E-003184/2025), kterou předložil poslanec ECR Emmanouil Fragkos, zdůrazňuje historický a kulturní vliv křesťanství od starověku až po moderní sociální ideály vycházející z křesťanské charity. Otázka zdůrazňuje mariánské dědictví Evropy, architektonický význam katedrál a nedílnou úlohu křesťanství při utváření evropských hodnot.

S odkazem na článek 17 Smlouvy o fungování Evropské unie, který ukládá vést strukturovaný dialog s církvemi a náboženskými organizacemi, se šetření ptá Komise: 1) jakým způsobem spolupracuje s křesťanskými církvemi při obhajobě společných evropských zásad; 2) zda je křesťanská terminologie někdy začleněna do programů, jako je Horizont Evropa; a 3) zda křesťanské svátky – Velikonoce, Vánoce, Nanebevzetí Panny Marie – ovlivňují politické rozhodování.

Odpověď Komise z 19. září 2025 byla stručná. Potvrdila respekt k vnitrostátním opatřením, jimiž se řídí církve, a poukázala na obecný rámec dialogu stanovený v článku 17, ale nenabídla žádné konkrétní informace týkající se zapojení křesťanských subjektů, pojmenování programů nebo úlohy náboženských slavností při tvorbě politiky.

Nebyla zmíněna žádná iniciativa v oblasti pluralismu ani probíhající dialog s COMECE nebo jinými významnými křesťanskými institucemi. Vynechání výslovných odkazů na ochranu podle článků 10 a 21 Listiny základních práv se mnohým zdálo jako promarněná příležitost. Stručnost odpovědi posílila dojem, že se zvětšuje propast mezi parlamentním zájmem o křesťanské kulturní dědictví a procedurální neutralitou Komise.

Politické důsledky stabilizace křesťanství – nebo jeho opatrného oživení – jsou významné. Historicky se křesťanství, zejména katolicismus, stalo základem konzervativních postojů k sociálním a morálním otázkám, subsidiaritě a komunitnímu blahobytu, což jsou zásady, které se odrazily v prvních návrzích ústavních dokumentů EU.

Irské referendum v roce 2024, v němž 67,7 % hlasovalo proti novému vymezení rodinných struktur mimo manželství, lze interpretovat jako výraz přetrvávajících katolických kulturních norem. V Severním Irsku by zvýšená religiozita mládeže mohla zmírnit progresivní aspirace Sinn Féin a potenciálně podpořit nové konzervativní směřování na celém ostrově.

V celé EU se rostoucí křesťanská sebeidentifikace spojuje s volebními zisky konzervativních stran, jako je polské Právo a spravedlnost (PiS) a italští Bratři Itálie. V evropských volbách v roce 2024 si konzervativní bloky zajistily přibližně 30 % křesel, částečně díky kampaním odvolávajícím se na křesťanské dědictví proti vnímanému ideologickému přesahu. Tyto zisky se promítají do konkrétní politiky: rozšířené podpory rodin (Maďarsko), přísnější kontroly migrace odůvodněné zachováním kultury a obnovený důraz na náboženské vzdělávání.

Z ekonomického hlediska přispívá účast na náboženském životě k nižší závislosti na sociálních dávkách; studie Světové banky naznačují, že v komunitách s vysokou mírou účasti na náboženském životě je tato závislost nižší až o 15 %. Z politického hlediska mohou náboženské sítě snižovat polarizaci tím, že podporují dialog, jak ukázaly mezináboženské summity EU v roce 2025. Pro kontinent, který se potýká s demografickým poklesem, migračními tlaky a vnějšími geopolitickými hrozbami, může konzervatismus inspirovaný křesťanstvím nabídnout kotvu stability.

Problémy přetrvávají, zejména pokud jde o udržení zapojení mládeže. Nicméně ukazatele – od 30 % silně pozitivních nálad mládeže v Severním Irsku až po 80 % víry v Boha v Irsku – naznačují, že to, co se objevuje, není návrat do minulosti, ale přizpůsobení křesťanské identity novým kulturním okolnostem.

S tím, jak EU postupuje ve své agendě do roku 2025, je znovuzískání křesťanského vědomí, zejména v katolickém prostředí, připraveno ovlivnit správu věcí veřejných, kulturu a politickou debatu způsobem, který mnozí předčasně zavrhli.

Souhrnně lze říci, že známky katolické a křesťanské obnovy v Irsku i mimo něj naznačují širší konzervativní změnu v Evropě. Prognózy pro rok 2030 předpokládají, že křesťanská identifikace se vyrovná na 60-65 %, což ovlivní politiku směrem ke komunitárním a hodnotovým přístupům. Tento empirický vývoj potvrzuje, že náboženství si zachovává trvalou a vyvíjející se roli v evropském veřejném životě.