Subscribe
Málokterá akce Trumpova Bílého domu vzbudila takovou pozornost jako prezidentův boj proti ideologicky zkorumpovaným kulturním institucím, především univerzitám. Vzhledem k tomu, že mediální establishment a progresivní hnutí v Evropě do značné míry přiznaly porážku nacionalistům, pokud jde o imigraci, přesunula se ohniska kritiky vůči Trumpovi v jeho druhém funkčním období do oblastí, které jsou stále předmětem sporu mezi liberály a konzervativci. Snad hlavním tématem kritiky jsou samozřejmě Trumpova cla, ale v Evropě se také hojně píše o jeho defundování a požadavcích vůči univerzitám, jako je Harvard.
Posedlost problematikou univerzit je pochopitelná ve velké části Evropy, kde je vysoké školství do značné míry veřejně kontrolováno prostřednictvím státního vlastnictví nebo jiných nepřímo veřejných struktur. Když Donald Trump vyhrožuje, že stáhne federální investice do institucí, jako je Harvard, zasáhne to obzvlášť silně Evropu, kde je představa, že by vzdělávání a výzkum zůstaly v rukou soukromých zájmů, cizí více než v USA.
Mnozí komentátoři Trumpových požadavků vůči vysokému školství předpovídají odliv mozků ze Spojených států, z čehož by údajně mohla těžit právě Evropa. Ve Švédsku se ministr školství opakovaně implicitně i explicitně vyjádřil, že „pronásledovaní“ vědci ze Spojených států by mohli najít útočiště ve Švédsku a přispět zde k rozvoji a obohacení (jaké vědecké uprchlíky lze očekávat po vystěhování probuzených, je pro ctnostné politiky méně důležité).
Jiní poukazují na to, že Harvard a další instituce se dostávají do konfliktu s federální vládou a čínské špičkové univerzity by mohly růst na jejich úkor, čímž by sesadily USA z trůnu a Čína by se dostala do čela světového technologického a vědeckého rozvoje.
Všechny tyto spekulace jsou samozřejmě demoralizující pro ty, kdo věří, že v centru Trumpovy konfrontace s univerzitami je důležitý problém; že univerzity propagují radikální protizápadní ideologii a politicky i kulturně podkopávají konzervativní hodnoty ve společnosti.
Právě z univerzit ve Spojených státech pronikla nebezpečná politika identity do západního intelektualismu a do veřejných institucí a vlád. Politici, soudci, právníci a podnikatelé jsou do značné míry absolventy těchto prestižních věží ze slonoviny, které již po desetiletí reprodukují destruktivní ideologii. Ta zahrnuje rasově a genderově podmíněnou „sociální spravedlnost“, hierarchii „útlaku“ a nálady, které v lepším případě obhajují neúctu, v horším nenávist vůči původním Evropanům a bílým Američanům.
Je zřejmé, že úkolem konzervativního a nacionalistického prezidenta je zastavit federální podporu těchto programů. Ti, kdo se domnívají, že je to v rozporu s rolí Spojených států jako lídra v oblasti vědy a techniky, si buď špatně vykládají, jaké jsou Trumpovy cíle, nebo zákeřně usilují o zachování západních univerzit jako probuzených pevností.
Americká měkká síla se změnila v antimoc
Dalším hlediskem, které se v západním tisku objevilo v souvislosti s americkými univerzitami za Trumpova Bílého domu, je jejich užitečnost pro západní „měkkou sílu“. Velká část globální dominance Spojených států je výsledkem jejich nevojenské síly; jejich kulturní export má podobu nejen filmů, hudby a dalšího umění, ale také akademické sféry. Její přírodní vědy produkují technologický export, na němž jsou ostatní země závislé. Její společenské vědy, které jsou součástí západní humanistické tradice, mají zásadní význam pro pochopení republikánského vládnutí, dělby moci, konstitucionalismu a dalších aspektů, které tvoří současné demokracie.
Z toho však také pramení problém s americkou měkkou mocí. Probuzené společenské vědy a způsoby myšlení, které vycházejí z amerických univerzit, neslouží k tomu, aby se Spojené státy nebo širší západní svět staly inspirací v jiných částech světa, ale naopak. Narušuje vlastní právo Američanů být hrdí na svou zemi a je využívána k prosazování kontroverzních sexuálních ideologií, kterými zbytek světa opovrhuje.
Kdybychom si chtěli představit, k čemu by ideologie probuzení vedla, kdyby se nezastavila, mohli bychom začít tím, že si představíme stav některých měst ve Spojených státech nebo dokonce nejpostiženějších zemí v Evropě. Co dělá z New Yorku, Los Angeles, Paříže nebo Londýna dodnes silné značky, které jsou po celém světě ztotožňovány s prosperitou, slavnou historií, uměním, kulturou a tím, že jsou celkově aspirujícím místem k životu? Je to dědictví těchto míst – imaginární verze toho, jak tato města vypadala v jiné době, která je podložena klišé, nostalgií a romantikou. Současný stav západní civilizace, jak jej evokují některá z jejích nejznámějších měst, nám však svět může jen stěží závidět.
Liberální a progresivní kritika opatření Donalda Trumpa proti probuzené akademické obci se nás snaží přesvědčit, že to, co orientuje zbytek světa na Spojené státy a/nebo Evropu, na rozdíl od Ruska nebo Číny, je hlasitý, protivný a neuctivý obrazoborecký postoj, kterým se naše elita zabývá vůči vlastním lidem. Po celou dobu se západní export probuzené ideologie do jiných kultur, například v Asii, setkává s posměchem a zmatkem. Nikdo v Indii, Africe, na Blízkém východě nebo v jihovýchodní Asii nevolá po tom, aby byl pod kulturním vlivem ideologie woke. Naopak, podobně jako většina obyčejných lidí na Západě, i nezápadní obyvatelé uznávají, že woke trend ve Spojených státech a v Evropě je útokem na morální statky, věčné pravdy, krásu a důstojnost.
Pokud není v zájmu Spojených států a Evropy, aby Donald Trump vymýtil z univerzit a dalších veřejných institucí podvratné vymývání mozků, pak už není v zájmu ničeho.